"běz do prdele"
"už mě fakt sereš"
"uvědomuješ si vůbec, jak se to chováš??"
"tohle je chování na přesdžku"

vážně? tak sem si vzala svojí tašku a odešla jsem z domova (aha) už v šest ráno.

"to bude asi nejlepší, když pudeš."

a celou cestu do školy městem jsem probrečela, roztek se mi celej obličej, vypotřebovala jsem balení kapesníků a brečela sem ještě na záchodech a v opuštěný třídě, dokud za mnou nepřišla monika.

kdyby vás zajímalo, tak to spustilo moje odpověd "nevím, tak chceš to zkusit najít ty?" na tátovo "a to nevíš kde je, to ji nebudeš hledat?", když jsem hledala ráno jednu složenku.

"co to je kurva za tón, neser mě už, laskavě se už vzpamatuj!"

jeden z důvodů, proč bych snad jednou chtěla dítě je, že bych strašně ráda byla lepším rodičem. mnohem lepším.